Skip to main content

Domovská stránka
Žákovská knížka
Kontakty
Partneři
Rekonstrukce
Přijímací řízení
Výuka
Historie a současnost
Almanach
English Deutsch Fran
Dokumenty
Fotogalerie
Projekty
Školská rada
Volná pracovní místa
Novinářský klub
Rozpočet školy
Přihlášení
Stručná historie
Na konci 19. století v Bílině vzrostl počet dětí školou povinných. Zatímco v roce 1870 navštěvovalo bílinské školy pouze 694 žáků, v roce 1875 to bylo již 712 žáků, v roce 1880 pak 777 žáků a v roce 1890 již dokonce 1 044 žáků. Proto bylo nutné již v r.1870 zřizovat nové třídy a ve školním roce 1883/84 pak musely být zřízeny paralelní třídy. Stávající budovy škol nestačily trvale přibývajícímu počtu žáků. Tehdejší městské zastupitelstvo muselo uvažovat o stavbě nové školní budovy. To se stalo skutečností v roce 1889, kdy na místě starého radničního dvora vyrostla nová školní budova. Velkoryse projektovaná a stavitelem Ferberem z Teplic důkladně postavená budova byla vybavena v té době moderním horkovzdušným topením od firmy Kellig z Drážďan. Celková hodnota stavebních prací činila 100 000 zlatých. Byla to dvojstavba pro chlapeckou a dívčí národní školu, vždy s 10 učebnami, dvěma kancelářemi a sálem pro shromáždění. V suterénu se nacházela společná tělocvična a školnické byty. Ze sálu byly těsně po první světové válce vybudovány dvě sborovny a z původních sboroven pak byly vytvořeny knihovny. Za doby úřadování starosty Smetany byla budova elektrifikována a byly vybudovány splachovací klosety. Poté byla škola podrobena základní revizi.
Vedení obou škol bylo původně společné a v jeho čele stál řídící učitel Pawlovsky. Když pak byly později obě školy rozděleny, stál dlouhá léta v čele chlapecké školy vynikající pedagog a sbormistr Karl Theimer, který byl kromě toho také organizátorem vzniku a později ředitelem německé zemské komise pro ochranu dítěte a péči o mládež v Liberci. Ředitelem dívčí školy byl řídící učitel Schubert, později pak řídící učitel Josef Palme. Oba jmenovaní byli vynikajícími a zasloužilými školskými pracovníky. Řídící učitel Palme stál také v čele bílinské tělovýchovy jako náčelník. Na chlapecké škole pak dále působili jako ředitelé: Rudolf Lindner, Karl Rößler a Franz Walter. Na dívčí byly ředitelkami: Melanie Landa, Mana Proskowetz, Rosa Helfert, Anna Wolf a ředitelem Eduard Siegert.
Říšský školský zákon umožňoval zřízení měšťanských škol v Bílině a ta tedy mohla 15. září 1889 takovou chlapeckou a dívčí trojtřídní školu otevřít. Předpoklady pro její stavbu vznikly v novostavbě v Motalově, nynější Břežánské ulicí. Do této budovy pak přesídlily obě pětitřídní národní školy, které byly paralelní.
Bílina až do roku 1937 neměla střední školu. Žáci dojížděli do Mostu, Duchcova nebo Teplic. Čeští hraničáři poukazovali na potřebnost střední školy v Bílině. Ústřední matice školská, ve snaze posílit Čechy v pohraničí, zřídila počátkem školního roku 1937/38 spolkový koedukační učitelský ústav, který zanikl obsazením pohraničí 10. 10. 1938.
Po osvobození v roce 1945 učitelský ústav již nebyl obnoven. V létě 1945 byl profesor Josef Kohout místními orgány pověřen, aby jednal s ministerstvem školství a zemskou školní radou o zřízení gymnázia. Usnesením zemské školní rady v Praze ze dne 15. července 1945 bylo schváleno otevření státního reálného gymnázia a prof. Kohout byl jmenován prozatímním správcem budoucího ústavu. Ministerstvo školství a osvěty povolilo založení gymnázia výnosem ze dne 7. 9. 1945.
Otevření gymnázia v Bílině naráželo na četné překážky. Ve městě nebyla vhodná školní budova. Jako nejvýhodnější přicházela v úvahu bývalá německá měšťanská škola chlapecká a dívčí v Motalově ulici (později Stalinově, Pionýrů a nyní Břežánské) postavená v roce 1890, která však neměla vnitřní vybavení. Školní nábytek shořel a sbírky byly zcizeny nebo zničeny cizími vojsky. Přesto 7. září 1945 byly provedeny přijímací zkoušky z českého jazyka a z matematiky. Celkem byly otevřeny na počátku školního roku 1945/46 čtyři třídy, které měly celkem 64 žáky.
Řediteli Kohoutovi se podařilo sestavit celkem úplný profesorský sbor. Od začátku své činnosti zápasila škola s nepředstavitelnými potížemi. Žáci seděli v naprosto nevhodných lavicích, nebylo žádného školního zařízení ani učebních pomůcek. Přes všechny problémy však počet studentů v následujících letech vzrůstal. Ve školním roce 1946/47 navštěvovalo gymnázium již 126 žáků a v následujícím roce 1947/48 mělo gymnázium celkem 7 tříd se 151 žákem.
16. 11. 1948 převzalo osazenstvo dolu Maxim Gorkij v Bílině patronát nad gymnáziem a od 21. 3. 1949 nesla škola název Gymnázium Maxima Gorkého.
Zlom ve vývoji gymnázia nastal v roce 1953, kdy dostalo označení jedenáctiletá střední škola. Ve školním roce 1956/57 vstoupila do života nová úprava struktury výuky tzv. nástavbový kurz, poskytující odborné vzdělání maturantům, kteří nešli na vysoké školy. Absolventi kurzu získali osvědčení středního technika.
Další změna nastala ve školním roce 1961/62, kdy se z jedenáctiletky stala střední všeobecně vzdělávací škola. V roce 1968 byla při zdejší SVVŠ otevřena tzv. dívčí odborná škola (dvouletá). Prostory se získaly tím, že byla otevřena 27třídní škola na Teplickém předměstí. 6. až 9. třídy byly přeloženy na základní devítiletou školu v Lidické ulici. V tomto roce žádali učitelé o urychlené vypracování nové koncepce SVVŠ a prodloužení studia. Škola se stala opět gymnáziem a do uvolněných prostorů byl převeden z Teplic učební obor kuchař - číšník. Gymnázium a učňovská škola vedle sebe koexistovaly do roku 1987. Od tohoto roku je celá budova využívána pouze gymnáziem.